Už to tak bude, jsem ztraceni ve vlnách zrnící se reality. Realita tak omlacující, že na ní chceme zapomínat a radši se upínáme k věcem, co nejsou takový problém. Nafukujeme, přefukujeme. Hlavní je mít společného nepřítele, společně nenávidět. Kde jinde člověk může vyfiltrovat hněv ke světu, než na svém bližním, na někom, kdo se alespoň trochu liší a dostává nálepku něčeho nebezpečného. Pro bezpečí dětí. Pro bezpečí identity a integrity národa. Pro můj lepší pocit. Pro můj lepší pocit, protože poslední dva dny na mě křičel můj mistr směny, protože moje kolegyně v práci mě pomlouvá, protože manžel chodí denně do hospody, protože mám málo peněz a spoustu jich platím za svoje dluhy a hypotéky a nejistou budoucnost, protože politici mi serou na záda víc a víc a je to už jen přehlídka hloupých panáků všude kolem mě, panáků co šplhají skrz prdele, aby to někomu mohli zkurvit a já sem hotovej ježíš a jen trpím.
Just to me it all seems like insanity,
Why must I rob you of your humanity,
Why must I rob you of your humanity,
To feel good about mine.
Podívej se do zrcadla a tam teprve uvidíš skutečného nepřítele.Nenávidíme svoje životy. Jsou to zacuchaná kola stereotypu. Točí se a točí se a točí se a nevidíme konec ani lepší stránky a lepší stránka je založená na bezbřehém užívání si v prázdnotě. Vše zšedne. Víkend je svátek alkoholu. Svátek obžerství. Svátek lenosti. Protože pro sebe jsem už přece dost udělal a určitě i pro ostatní, takže už chci jen zapomenout na to, co je realita.
Nebudeme měnit. Nebudeme se snažit. Nebudeme hledat skutečné problémy a hlavně, už vůbec je nebudeme hledat na vlastním prahu. Jsem dokonalá bytost v realitě, co mi ubližuje! Poraženecké nálady a hromadící se zloba. Chci nepřítele. TV a média nám ukážou společného nepřítele. Je to nepřítel. Ohrožuje mé šedivé zcuchané kolo, ohrožuje mojí smutnou pracující realitu, moji jistotu, kterou nenávidím jak vězení, ale skutečného nepřítele můžu odsunout, převléknout, přejmenovat a zaměřit se jako dravec na falešnou kořist. A vidím víc lidí a máme stejné názory a jsme stejně nazlobení. Jde o děti, jde o integritu (i když vůbec nevim co to slovo znamená!) a hlavně jde o to chránit a bránit hrdost našeho národa přece!
And the working class keep uneducated
Truly educated man could never be a racist
Truly educated man could never be a racist
Vždyť všichni ti lidé, kteří mají denně svojí hodinu nenávisti jak v románu 1984, ani nevědí kdo je Milada Horáková, nevědí jak skončil a kdo vůbec byl třeba Josef Toufar, nevědí nic. Vědí, že Karel IV. byl náš král, i když nebyl ani tak náš a možná si pamatují něco o Havlovi, ale jen na něj prskají špínu, protože byl až moc hodnej a až moc básník (alkoholický špekoun milující sebe a Rusko je totiž lepší volba, žejo?). Nevíme nic o historii. Neznáme svoje kořeny. Nepřemýšlíme o nich. Nevíme z čeho povstáváme, tak co chceme vlastně bránit? Jaká integrita? Jaká integrita, když je člověk schopen pomlouvat i své nejbližší, svoje kolegy, své přátele, svojí rodinu a závidět kam až jeho oko dohlédne?
Kde je ta vaše integrita? Jak se vůbec opovažujete stát pod zástavou s Českým lvem, když spousta z vás jen papouškuje nenávist, kterou se krmíte navzájem na internetu a kterou destilujete z vlastního strachu a zloby z života. Upíná se to jen k tomu, že ego necháváte krystalizovat skrz nenávist k nepříteli, protože svoje skutečné potíže můžete přehlídnout a zapomenout. A nezapomeňte na děti, honem, zachovejte kámen plující vesmírem pro budoucí generace. Aby bílá bílou byla a čechy čechům. Dejte si sekanou v housce, ústa si otřete do České zástavy a mluvte o tom, jaký to jsou neučesaný barbaři, co nám přišli brát ženy, krást věci a zabíjet nás, protože v TV to říkali a v hospodě sme se na tom shodli, no né?!
Podívejte se do zrcadla a zkuste najít skutečného nepřítele.
