A v závěsech snů bloudit ulicemi
hledat to ono tu a jinde ne. A možná ano.
Naslouchat hlasu a jít poslepu skrz změť světel města.
Chtít jen to jediné. Někde v tichosti jí chytit za ruku a říct to
všechno.
To ono, to všechno.
V jemném světle staré pouliční lampy.
Slepenec ulic na mapě snů.
Najít jí.
V mlze bloudit do dálek a přát si nalézt něco
co by dalo smysl to mu všemu
co činím tím či oním
nesmiřovat se s osudem
vylhaným
zprostřed vlastní hlavy
a myslet si
že
to
co dává smysl vážně smysl dává
drobné fresky vzpomínek
zmítaných se ve smršti hluku myšlenek.
Tohle.
Stín na její tváři, letmé políbení. Přísliby
tam dál v ulicích, kde tma objímá tu všednost.
Lampy
zlaté světlo
a jen
bloudit ulicemi, spolu. Do probuzení.
Tichost pokoje
pevné objetí, v záři lamp
polibky a klid
za ty momenty co za to stojí.
A stát budou.
