První viděla mou svatozář
v odrazu kaluže benzinu
ve špatném světle zářivek.
Jiná mě viděla skrz svou matku
jen další nepotřebný frajírek
co chodí sem a tam
vábí tu a tak.
Další dala na ruku své srdce
věřila, že jí ochráním
zachovám
postavíme společnou budoucnost.
Ale já zapálil ohně.
Tolik deziluze pro jednu duši
tápající
hledající
cestu
co vede pryč
z nicoty.
Myslel jsem
že jsem s nimi
tak blízko
miloval
tak silně
ale vždy sám
nikdy je nepustil blíž
ukázal jizvy
a nepustil dál.
Jedna viděla ztraceného světce.
Jiná odraz někoho, kdo pomůže k rebélii.
Další věřila, že mě zachrání.
Balíček všeho uzavřeného ve všem
dostává se to ke mně až teď
uvědomění
světla neshod všeho
prokletí ubíhajícího času
dým ničeho
zlozvyk retrospektivy
odmítnuté lásky
destrukce
žádnou nezajímá prázdné
Promiň.
A v chaosu se objevila
ta jedna
rozbila světla svit
nechala mě ve tmě
toužit po světle
které tam mělo být
jasné a čisté
vysněné
ze zvyku
zbylo mi jen tápat
a bojovat
dostat
a sledovat
ničit
a uvadat
věřit
a umírat.
Snad odplata
snad souhra všeho
vesmírná hra
kdy mě mrzí a bolí vše pozdě
tak strašně pozdě
tolik času jsem jim utratil
tak něžným tvářím
zatím co jsem se potácel
zmatený
v sobě
pro sebe
a hledal
doufal
věřil
že snad najdu
lásku.
Odraz klasické lži
na talíři iluze
kterou jsem krmil každou
která přišla blíž
i sám sebe
aniž bych znal svůj podvod
doufajíc
že najdeme klíč k mému vězení
i když ho mám u sebe
celou tu dobu.
