Co jsem pro ně a co já jsem pro ně
v těch chodbách času
s kočkou v zádech
koukající vpřed koridorem
který vede někam
co jsem pro ně
co já jsem pro ně
v bezčasí všeho a ničeho
v úpadku struktur
ve špatně osvětlené chodbě
běloba na stěnách předstírající žluť
tváří v tvář skomírající žárovce
a tolik schodů
tolik schodů
jak nahoru, tak dolu
v jednu chvilku snadnější
v další těžší
a všechny vedou nahoru
a dolu
nejsou tesané
někdo je položil
těžkou žulu
otesanou námahou neznámých
mrtvých a ztracených
nesou jen odlesky
té žárovky
to chcíplé žluté světlo
v mrtvé chodbě
ta vede vpřed a vzad
vlastní schody co vedou
nahoru
a
dolu
co jsem pro ně
co já jsem pro ně.
