Schod.

Co jsem pro ně a co já jsem pro ně

 

v těch chodbách času

s kočkou v zádech

koukající vpřed koridorem

který vede někam

 

co jsem pro ně

co já jsem pro ně

 

v bezčasí všeho a ničeho

v úpadku struktur

ve špatně osvětlené chodbě

běloba na stěnách předstírající žluť

tváří v tvář skomírající žárovce

 

a tolik schodů

tolik schodů

jak nahoru, tak dolu

 

v jednu chvilku snadnější

v další těžší

a všechny vedou nahoru

a dolu

 

nejsou tesané

někdo je položil

těžkou žulu

otesanou námahou neznámých

mrtvých a ztracených

nesou jen odlesky

té žárovky

 

to chcíplé žluté světlo

v mrtvé chodbě

ta vede vpřed a vzad

vlastní schody co vedou

nahoru

a

dolu

 

co jsem pro ně

co já jsem pro ně.