Mapy.

A v závěsech snů bloudit ulicemi

hledat to ono tu a jinde ne. A možná ano.

Naslouchat hlasu a jít poslepu skrz změť světel města.

Chtít jen to jediné. Někde v tichosti jí chytit za ruku a říct to

 

všechno.

 

To ono, to všechno.

V jemném světle staré pouliční lampy.

Slepenec ulic na mapě snů.

Najít jí.

V mlze bloudit do dálek a přát si nalézt něco

co by dalo smysl to mu všemu

co činím tím či oním

nesmiřovat se s osudem

vylhaným

zprostřed vlastní hlavy

a myslet si

že

to

co dává smysl vážně smysl dává

drobné fresky vzpomínek

zmítaných se ve smršti hluku myšlenek.

Tohle.

Stín na její tváři, letmé políbení. Přísliby

tam dál v ulicích, kde tma objímá tu všednost.

Lampy

zlaté světlo

a jen

bloudit ulicemi, spolu. Do probuzení.

Tichost pokoje

pevné objetí, v záři lamp

polibky a klid

za ty momenty co za to stojí.

A stát budou.