Tady sem vyrostl.

Hromadu dob sem si myslel a nemyslel

a nějak to proplouval a ono to vycházelo

a potkával a ztrácel. Klidy vánoc, narozeniny

výlety, pozornost, láska

rodinné rozbroje, růst bez dozoru

opuštěnost

vlčení všech vlčení a samorostlost v nádherný době.

Všechny ty hřiště a pobíhání. A videohry. A tv čas s rodinou.

Problémy, rebelie, mladí

Večeře obědy s rodinou, v chudobě ale pořád v dobru.

těžkosti

Pořád jsem věděl, kam patřím a že mám kam se vracet, do dneška to tak je.

I když jsem rád utíkal. A schovával se. A nemyslel si.

tak nějak čas plyne a já vím kam se vracím

a kde je ta moje pravá síla, původ

A už se neschovávám. A už tady prostě jsem.

Zastavit se.

Protože jsem poznal jaké chyby dělají moji hrdinové

nehodlám je napodobit

nehodlám je opakovat

držet pořád to stejné, vzorec naučený z první zkušenosti.

přitom to nedává smysl

Chci se jenom zastavit.

nadechnout

vydechnout

porozhlédnout se a jít zas kupředu.

Dejte mi klid.

Dejte mi štěstí.

Najdu si klid a najdu si štěstí.

sil je vždy dost

Plavba.

A co když si přeju vyšší naděje?

Co když vím, že na ně mám nárok.

Co když na ně máme nárok všichni.

Naděje na to, že to bude lepší

naděje na to, že bouře utichnou

a loď se vrátí zpátky domů.

Po mořích v bouřích splašených

v nocích temných jak hlubiny vesmíru

v biblických deštích z nebe zrozených

pořád věřit ve vyšší naději.

Já budu věřit,

já se budu snažit,

já domů dopluju.

Spásy

Šedivé deky

úmrtí světla.

Nulové vděky

a nad chybou hřměla

samota.

Zlotřile poddajné pocity.

Uvnitř a bez spásy

umírat pro krásy.

V době prázdnoty.

Tikající.

Tikání času
a venku závěsy mraků
momenty ztrát
jak duch v místnosti.
Je to únava, je to všechno
měnící se krajina
vše je pohyb
vše se sype
jak písky hodin.
 
Jsou dny 
kdy nevím jak dlouho vydržím
a jsou dny
kdy vím
že vydržím do konce.