Spásy

Šedivé deky

úmrtí světla.

Nulové vděky

a nad chybou hřměla

samota.

Zlotřile poddajné pocity.

Uvnitř a bez spásy

umírat pro krásy.

V době prázdnoty.

Tikající.

Tikání času
a venku závěsy mraků
momenty ztrát
jak duch v místnosti.
Je to únava, je to všechno
měnící se krajina
vše je pohyb
vše se sype
jak písky hodin.
 
Jsou dny 
kdy nevím jak dlouho vydržím
a jsou dny
kdy vím
že vydržím do konce.

Labyrint.

Přišel s přáním smrti

do opuštěné místnosti.

Bez oken, jen svit svíčky.

Přišel s přáním smrti

do opuštěné místnosti.

Už nechtěl vyjít.

Svíčky svit 

tichá opuštěnost

labyrint pocitů 

ve stínech.

Nikdy se neměl dostat

do opuštěné místnosti.

Přišel s přáním smrti.

Osvobodit.

Tolik zbytečné bolesti. 

Ten nekonečný kruh utrpení odírá kůži a člověk padá,

na cestu plnou sole.

 

Moje vůle zůstává nezlomena,

ale já nevím kolik toho zvládne, 

než praskne.

 

Nemám rád koncept samsary.

Nemám rád nikdy nekončící kruh utrpení.

Nemám rád ztrácet milované.

 

Oslabená síla, ale cesta vpřed.

Oslabená vůle, ale neustálá snaha.

Vzadu

Hodně věcí se umí měnit
Rychle, proud času omílá úlomky minulosti.
A je to v pořádku.

Jsou věci

kdy člověk hledá smíření

cesty

tam do údolí.

Chceš mít klid teď

a hned

ale ležíš v suti

vztekáš se

pro něco

co nepotřebuješ.

Tichá závist jako jed
po kapkách.
Do kávy!

Na hromech vstáváš
a v tobě je šedivo.
Ty se na to díváš.

Stezky jsou, cesty existují.
Klid přijde.
Nestojíš zaseknut před zdí
On se najde.
tak je to v myšlenkách všední.


Tam někde to je.
Vzadu, když půjdeš dál.

Stezka

Uvádí mě v údiv
jak slabý sem dokázal být

neprat se a příjmat
hádat se a dřímat

Neprobuzen do posledních chvil
snažil sem se o změnu
a z posledních sil
jsem se uvědomil.

Mé minulé já
ten slabý stín minulosti
snažil se mluvit
před nečím obrnit.
Hlásat spásu ve tmě,
tu tichou píseň jenom o mně.

Rány jdou
levá pravá
Pád.

Taková slabost po probuzení
nemoci křičet a řvát
stejně vstávat a chtít se rvát.

Uvádí mě v údiv
jak silný umím být

rvát se a dávat
rozumět a vstávat.


Probuzení přináší klid
kde klid nebyl.

A ta stezka vede do údolí.

Dvě kola.

Někdy mám ten pocit
že bych dokázal v ringu vyřídit Bukowskiho i Hemingwaye
do dvou kol se zřítí kolosy mužské pýchy
mojí ranou
jen proto
že
se necítím dvakrát mírně.

Prostě poslat jasný úder.
ničit legendy
Z nich stávají se stíny, které hrozí
všem neopatrným
na cestách
i když
cesta je vlastně správná.

To je přirozenost.
Ten tok energie řítící se do stran.
stádo splašených koní
rozjetý vlak
Postav se do cesty a poznáš.