.

.

Zaklepal

Řekl jsem fajn.

Ukončím neukončené 

a otevřu dveře.

Nebudu se bát

podívat se na ztrátu.

 

Tak klepu a otevřelo se.

Zvědavosti a řešení

vyřešilo se a řešilo

se

neřešitelné.

 

Všechno to projít

koukat s odstupem

jak je vše takové

a 

tak to být mělo

 

někdo našeptával a přetvářel 

a já to vzal

odevzdal

vzdal

potom šel a zaklepal

a ona mi otevřela.

 

Chvilka slz v očích

tvrdím

že vše je v pořádku

zas tolik se nestalo

 

ve vzduchu

bylo všechno stejně

nevyřčené

křivda je křivdou

stejně

pořád byla tak krásná

bolelo to.

a tak se otevřelo 

aby se zavřelo.

 

Byl čas klepat,

protože jsem věděl

jaké dveře to jsou

tak jsem vešel a odešel.

 

 

Potichu jsem zavřel

abych ji nerušil.

Zpáteční.

Celou tu dobu

si jen odpočítávala

a mlčela

mohla si nás ušetřit bolesti

místo toho

protahováním nevyhnutelného

si

zaškrtila vzpomínky

na chvíle kdy jsem tě viděl naposledy

 

jak sedíš u stolu

v tom dusivém tichu

 

zvuk prázdnoty

ozvěny dní

co nejsou

obroušení hran

toho všeho

co se stalo

 

a nakonec bylo

jen to šedivé ranní světlo

dopadající na tvář

kterou jsem tak miloval

 

a teď už jí nemám

odešla

jen odpočítavala

celou tu dobu

a já čekal.

I za mlhy.

I za těch mlh

i za těch červánků

a úsvitů a toho všeho

se stejně bouřilo.

Na to se čas najde. Na trošku bouře.

Na trochu dramatů a zvratů

v poslední chvilce. 

Tak jak to píše život

tyhle věci.

Vzpomínky jsou a blednou a jdou a mizí.

Tady teď jsme a tady teď budeme.

čas plyne kolem, cítím jak mi proudí mezi prsty

teče na studenou podlahu

teče z šedě za oknem

kape všude kolem

a všechno je občas tak strašně kruté a divné

Špatně napsaná tragédie.

Trapnost

Dobře vymyšlený podvod.

Žádost

O zábavu z nekonečné hry života.

 

Tak tuhle cestu jdeme.

Při modrém světle přemýšlím a věřím

že na to prostě 

na všechno 

určitě přijdu.

 

Protože chci

aby vše bylo v pořádku.

Pro diamant. (naivní melodie)

A koukal jsem na její siluetu

Skrze okno

Jak se houpe

V rytmu hudby.

A tušil jsem a věděl

Že mám ženu

Co nikdy neopustím.

Nesmírnou a nádhernou

Věčnou zář diamantu

Na nekonečném nebi.

Sledoval jsem jí

Skrze okno

Vlnící se v rytmu hudby

Jako jemná květina

V lehkém vánku

Na louce nekonečných krás.

Tak mírná

Tak milá

Tak skvělá.

Miluji jí.

Tulák.

A já se našel

zas a znovu

a kdo by to byl věděl

že nastane všeho obrat.

Na třetí, na další, na pátou

pořád dokola

padajíc

doufajíc

zoufajíc

se nakonec

tulák usadil

Hlava pracuje pořád

ale volněji

ten zbytek se zazdil

upozadil

pozapomněl

v dopsané kapitole.

A proč ne

prostě

tak to jde

Pořád dokola.

Vysedávání.

Koukáš do lesa

od toho stolku

po těžký práci

na stole studený pivo

v ten podvečer.

 

Sleduješ dlouhý stíny

a víš, že to je vlastně celkem fajn

že budu někdy zas trpět

ale i nebudu

padá šero

a právě teď netrpim

 

šťastnej osvícenej

popíjim pivo s dobrým přítelem

mluvíme tlachy, tlacháme mluvu.

Všechno je fajn. 

Občas prolítne netopýr.

Je to dobrý.