Plášť labutí.

Na ramenou plášť z per labutí
na sněhobílé klisně uháněla.
Ve třpytu hvězd
skrz noční chlad
krajinou stínu projížděla.

Zlatohnědá aura jejích vlasů
lákala k následování
oni spatřili její krásu
a vydali se za ní bez varování.


Plížíc se ze stínů,
věci kryté temnotou noci
zní cinkot jejích řetízků
není mi pomoci.

Přes útlou šíji ke zradě.
Přes vysoké hory k přehradě
Utopit, co vykoupila.
Vykoupit, co utopila.

Jela na sněhobílé klisně
za východem slunce

Tvářila se pyšně.

Jela na sněhobílé klisně
uháněla od všeho bezostyšně.

Je hodina havrana a sovy
jen kvůli mizerovi
a v hromadě momentů vrtkavých
v šatech ze stínu utkaných,
už jen ujíždí ve snech mých.

Krása hodná zapamatování
Smutek hodný zapomnění

vše, co jsem v sobě měl
vlastní teď ona
a dle nepsaného zákona
zapomenu jak její hlas zněl.

Hodina sovy a havrana.
Den labutě a sokola
Schován ve stínu
Za horou splínu
čekám
oči k nebi
nemůžu zůstat sražen k zemi.

Jede na sněhobílé klisně
v plášti z per labutí
a ani čas jí nestojí
za jedno ohlédnutí.