Skrz černý les září vějíře diamantů
davy kráčející mrtvou krajinou pouště
kde zděšený tulák utíká před maskou strachu
slyší tiché úpění bolestivého utrpení
zřím pravdu pod nánosy smrti
a zůstávám v tichém znepokojení
kde pravda je zrcadlem masky.
Mraky a temné stíny
vytrácí se kontury.
Existence je darem.
Vše je tiché a zaniká
hukot ledového větru entropie
Vše je bojem za svobodu čistoty ducha,
jsem skryt v jistotách vlastního pohybu
a neústupnost hranic
ve vlastní zemi duše
je neuprosná
Jsou rána bílých mraků
a srdcí
tak teskně zakrytých mlhou.
a východem slunce září vějíře diamantů.
Žádné komentáře:
Okomentovat