Chlad.

Je toho moc.
Tak příšerně moc.
Přitom se nic neděje
vítr nefouká
větve se nehýbají
vše stojí.
Jen chlad.

Tolik toho je 

co bych chtěl říct
Ale není slov
Jak kdyby nebylo ničeho
nikdy 

nikde
nijak.

Tolik moc
alespoň jí vidět.
Falešné naděje v bezvětří
Sny o jaru.
Vize léta.
Přitom jen mam.

Nic se nehne
Nezmění
Stromy jsou holé
Zima se pomalu zakusuje
Šeď je norma
Její těžkost mě ohýbá
Já chci zas sny plné barev.
Vize slunce.

Samota podtrhnutá obdobím chladu.
Jen tak pro nic za nic trpím.
Tolikrát sestřelen
poničen
Tolikrát obnoven
postaven
abych padl znovu 

a zas povstal
abych už nevěděl
kým jsem původně byl.
Pořád jen hledání trosek
ze kterých už skoro nic nevyčtu.
Tak moc mi chybí
Ta vize jara, sen léta, plnost lásky, bez truchlení, střety síly, výbuchy, porozumění, odcizení, úpadek

který jsem nechal dojít tak daleko.

Zase vstát do prázdna

do chladu
Vykonat pohyb pro samotný pohyb
A nenávist a vztek 

jsou krmeny pohledem do zrcadla.