Mosty

Spálil jsem mosty
a bylo mi jedno co je nadruhé straně
Nechť oheň stoupá
a očistí stará bojiště

od vzpomínek
na hořkost
zlost
porážky.

Nechť z ohně vzejde nové místo
kde může psát někdo dál.
Spálil jsem mosty
a neotočil se už nikdy zpět.

Přiložil jsem louč
a
oheň stoupal
včerejšky mizely
jak mlhy.

Za deštivých dnů cítím popel.

Oblaka.

Ve svitu měsíce za oblaky
vprostřed noci

Skrz ztrápení hledám formu
a snažím se postrčit
hranice
toho svého.

Nedýchám pevně svázán
řezající lana
ale svoboda je instinktem.


Ve svitu slunce za mraky
vprostřed dne

Vnitř klidu hledám svobodu
při nekonečném východu slunce
osvobozen
rozvázán.

Dýchám volně.
Je už jen kousek
a jsem na druhé straně.


Přeřezala si lana.
Zastavila bouři
a
převedla přes propast.

Zůstanu s tebou.
Zůstaň se mnou.



mosty přes propasti bývají dlouhé
                   ale další kousek světa
tam na druhé straně
                                 nás očekává

Over and over, the light hits the dusk.

z ledu

Skrz černý les září vějíře diamantů
davy kráčející mrtvou krajinou pouště
kde zděšený tulák utíká před maskou strachu
slyší tiché úpění bolestivého utrpení

zřím pravdu pod nánosy smrti
a zůstávám v tichém znepokojení
kde pravda je zrcadlem masky.

Mraky a temné stíny
vytrácí se kontury.
Existence je darem.


Vše je tiché a zaniká
hukot ledového větru entropie


Vše je bojem za svobodu čistoty ducha,
jsem skryt v jistotách vlastního pohybu
a neústupnost hranic
v zemi duše
je neuprosná


Jsou rána bílých mraků
a srdcí
tak teskně zakrytých mlhou.

a východem slunce září vějíře diamantů.

Úsvit.

Jsi zářící naděje klidu
prostupující temnotu starého.
Něžná jak jistota úsvitu
a tichý zpěv noci.

Už nechci ztrácet.
Bát se sebe samotného
a padat do tmy.
Nemám strachu z cesty.


A
v mlhách na úpatí hor
ztrácím bolesti minulého
v hloubi mlčících lesů
našel jsem zářící naději.

S tebou.
Uprostřed všeho.
šeptám ti
všechnu pravdu
a doufám v důvěru.


Chyť se mé ruky.

Nebudeme utíkat
Nebudeme se bát

Z hloubek hvozdů
povedeme cestu ven.


A
v tichu noci
pod hvězdnou oblohou
s chladnou nicotou vesmíru nad hlavou
se naše těla budou tisknout k sobě
provázána jasným smyslem
sdílet dech
sdílet teplo
sdílet naděje.

v tichu noci
pod hvězdnout oblohou
s chladnou nicotou vesmíru nad hlavou
v pevném objetí těl
beze strachu
počkáme na úsvit.

Už nechci.

Odhalil jsem sebe
Jak plátno plné šmouh
a kaněk.
Nejsem čistý.
Mám v zádech
ZLO
Ale ty jsi mě doběhla

Přestat se stydět
Dorazit do bodu
kdy pravda je lepší než lež

Já už nechci hrát.
Jsem hrdina
a ne z knih
Jsem hrdina
co býval často bit.

Za to že věřím
Za to že se snažím
aby to bylo lepší

Nejsem hrdina
držím víru
Než se rozpadnu
a zmizím
jak stín

Stačí důvěra
a bouře nebudou

Už nebudu slepý.

volání v dálkách

Kdybych kreslil do písku své jizvy
příjde vlna a zahladí je

kdybych se rozhodl, že budu hořet bolestí
příjde déšť a uhasí mne

kdybych se snažil ničit to dobré
příjde ona a zastaví mne

Chytne mé ruce.

kdy
kdy zas budu celý
kdy zas budu v pořádku
kdy

nic neříkej, já to vím
Tuším.
ten moment, kdy uvidím
smaragd tvých očí
Pochopím.

Jsi vlna
Jsi déšť
Jsi sebou samou

Neříkej nic.
Stačí mi na tebe pohlédnout.


Chyť mě za ruce.

I could lift you up
I could show you what you want to see
And take you where you want to be

sny

Kolik času mám.
kolik
Chladné šedivé ráno
prokvetlé světlem

dostatek času
Všechen čas.
třeba vše zas půjde
třeba vše už jde.

jdu naproti.
Chladná rána plná světla
sny s dotykem
ve snu nemá čas váhu.