Vzadu

Hodně věcí se umí měnit
Rychle, proud času omílá úlomky minulosti.
A je to v pořádku.

Jsou věci

kdy člověk hledá smíření

cesty

tam do údolí.

Chceš mít klid teď

a hned

ale ležíš v suti

vztekáš se

pro něco

co nepotřebuješ.

Tichá závist jako jed
po kapkách.
Do kávy!

Na hromech vstáváš
a v tobě je šedivo.
Ty se na to díváš.

Stezky jsou, cesty existují.
Klid přijde.
Nestojíš zaseknut před zdí
On se najde.
tak je to v myšlenkách všední.


Tam někde to je.
Vzadu, když půjdeš dál.

Stezka

Uvádí mě v údiv
jak slabý sem dokázal být

neprat se a příjmat
hádat se a dřímat

Neprobuzen do posledních chvil
snažil sem se o změnu
a z posledních sil
jsem se uvědomil.

Mé minulé já
ten slabý stín minulosti
snažil se mluvit
před nečím obrnit.
Hlásat spásu ve tmě,
tu tichou píseň jenom o mně.

Rány jdou
levá pravá
Pád.

Taková slabost po probuzení
nemoci křičet a řvát
stejně vstávat a chtít se rvát.

Uvádí mě v údiv
jak silný umím být

rvát se a dávat
rozumět a vstávat.


Probuzení přináší klid
kde klid nebyl.

A ta stezka vede do údolí.

Dvě kola.

Někdy mám ten pocit
že bych dokázal v ringu vyřídit Bukowskiho i Hemingwaye
do dvou kol se zřítí kolosy mužské pýchy
mojí ranou
jen proto
že
se necítím dvakrát mírně.

Prostě poslat jasný úder.
ničit legendy
Z nich stávají se stíny, které hrozí
všem neopatrným
na cestách
i když
cesta je vlastně správná.

To je přirozenost.
Ten tok energie řítící se do stran.
stádo splašených koní
rozjetý vlak
Postav se do cesty a poznáš.

noční

Mále noční snahy
o snášení věcí z půdy
absolutně bez převahy
ruce celé od smůly.

Světla svítí
není strachu
vzpomínky
se válí v prachu.

Drobné snahy noci
lákat ke světlům můry
bez výrazné pomoci
smítka snášejí se shůry


Prý,
že mi rýmování nepůjde
stejně to básnické není
Někomu to třeba nedojde
ale rytmus slov vše mění

Jak starej Jack uprostřed ničeho
po kusu satori tápat
vytvořit z toho něčeho
neustále se za tím sápat

najít nápad

uchopit
nezničit

pochopit
neničit

Noci snaha zvláštní
zkusit se někam ztratit
něco snažit se říct básní
a dluh tím sobě splatit.

Šlo by to zastavit
možná ne
prostě se tomu postavit
se nestane.

Plášť labutí.

Na ramenou plášť z per labutí
na sněhobílé klisně uháněla.
Ve třpytu hvězd
skrz noční chlad
krajinou stínu projížděla.

Zlatohnědá aura jejích vlasů
lákala k následování
oni spatřili její krásu
a vydali se za ní bez varování.


Plížíc se ze stínů,
věci kryté temnotou noci
zní cinkot jejích řetízků
není mi pomoci.

Přes útlou šíji ke zradě.
Přes vysoké hory k přehradě
Utopit, co vykoupila.
Vykoupit, co utopila.

Jela na sněhobílé klisně
za východem slunce

Tvářila se pyšně.

Jela na sněhobílé klisně
uháněla od všeho bezostyšně.

Je hodina havrana a sovy
jen kvůli mizerovi
a v hromadě momentů vrtkavých
v šatech ze stínu utkaných,
už jen ujíždí ve snech mých.

Krása hodná zapamatování
Smutek hodný zapomnění

vše, co jsem v sobě měl
vlastní teď ona
a dle nepsaného zákona
zapomenu jak její hlas zněl.

Hodina sovy a havrana.
Den labutě a sokola
Schován ve stínu
Za horou splínu
čekám
oči k nebi
nemůžu zůstat sražen k zemi.

Jede na sněhobílé klisně
v plášti z per labutí
a ani čas jí nestojí
za jedno ohlédnutí.

Mosty

Spálil jsem mosty
a bylo mi jedno co je nadruhé straně
Nechť oheň stoupá
a očistí stará bojiště

od vzpomínek
na hořkost
zlost
porážky.

Nechť z ohně vzejde nové místo
kde může psát někdo dál.
Spálil jsem mosty
a neotočil se už nikdy zpět.

Přiložil jsem louč
a
oheň stoupal
včerejšky mizely
jak mlhy.

Za deštivých dnů cítím popel.

Oblaka.

Ve svitu měsíce za oblaky
vprostřed noci

Skrz ztrápení hledám formu
a snažím se postrčit
hranice
toho svého.

Nedýchám pevně svázán
řezající lana
ale svoboda je instinktem.


Ve svitu slunce za mraky
vprostřed dne

Vnitř klidu hledám svobodu
při nekonečném východu slunce
osvobozen
rozvázán.

Dýchám volně.
Je už jen kousek
a jsem na druhé straně.


Přeřezala si lana.
Zastavila bouři
a
převedla přes propast.

Zůstanu s tebou.
Zůstaň se mnou.



mosty přes propasti bývají dlouhé
                   ale další kousek světa
tam na druhé straně
                                 nás očekává

Over and over, the light hits the dusk.