Všude
za sebou nechávám odér
ohně a síry.
A to naschvál
loučící se se starým
utíkajíc pryč
nechávajíc minulé
v plamenech
ve strachu
ze strachu
v obraně
poslepu.
Zapálil jsem toho až běda.
Tolik spálených zbytků,
Věcí zažitých, zažilých, vyžilých.
Prach a popel
z věcí ukrytých hluboko.
Já je nepotřebuju vidět
a vědět
a nechci
ale jsou
tam
Vím o nich.
Leží.
Víří.
Existují.
Já toho ubránil
až sláva.
Divným tancem s loučí
zapalujíc vše
jsem se vymanil
protože nikdo za mě ten život neumře
a v destrukci jsem myslel
že vidím čistou pravdu
obrácenou
v prach
věcí které jsem
zapálil
sledoval jak hoří.
všechny ruiny základů
co jsem si vysnil.
Rád bych se omlouval
jen mám strach
že bych to dělal jen pro sebe.
Teď si za to poctivě prožiju
to své
a pak se stejně změním
v prach.
Žádné komentáře:
Okomentovat