Světla, tmy
konce, začátky
najednou vidím
zase dýchám
a existuji
bez tíhy
shazujíc staré
doopravdy
odlehčujíc úděl.
Světlo svítí víc a víc
otáčím se, mapuji
kolem dokola
ve tmě už neslyším křik
ten hlas
shazující
ponižující
ničící snahu
můj hlas.
Věci nevyřčené jsou mazány
zas je tu světlo a stíny
ale už mě neděsí
jen jsou
vrhám je.
Nedusím se
dýchám
vím kde jsem
začínám tušit kdo jsem
udržuju světlo abych mohl mapovat
kráčím, aniž bych padal do děr
mnou nachystaných odrazy všeho
jen udržuji světlo.
Končí tma
odchází bouře
na obzoru nevidím mraků
bylo ukončeno.
Osvobozen
bez utrpení a strachu.
Žádné komentáře:
Okomentovat