noční

Mále noční snahy
o snášení věcí z půdy
absolutně bez převahy
ruce celé od smůly.

Světla svítí
není strachu
vzpomínky
se válí v prachu.

Drobné snahy noci
lákat ke světlům můry
bez výrazné pomoci
smítka snášejí se shůry


Prý,
že mi rýmování nepůjde
stejně to básnické není
Někomu to třeba nedojde
ale rytmus slov vše mění

Jak starej Jack uprostřed ničeho
po kusu satori tápat
vytvořit z toho něčeho
neustále se za tím sápat

najít nápad

uchopit
nezničit

pochopit
neničit

Noci snaha zvláštní
zkusit se někam ztratit
něco snažit se říct básní
a dluh tím sobě splatit.

Šlo by to zastavit
možná ne
prostě se tomu postavit
se nestane.

Plášť labutí.

Na ramenou plášť z per labutí
na sněhobílé klisně uháněla.
Ve třpytu hvězd
skrz noční chlad
krajinou stínu projížděla.

Zlatohnědá aura jejích vlasů
lákala k následování
oni spatřili její krásu
a vydali se za ní bez varování.


Plížíc se ze stínů,
věci kryté temnotou noci
zní cinkot jejích řetízků
není mi pomoci.

Přes útlou šíji ke zradě.
Přes vysoké hory k přehradě
Utopit, co vykoupila.
Vykoupit, co utopila.

Jela na sněhobílé klisně
za východem slunce

Tvářila se pyšně.

Jela na sněhobílé klisně
uháněla od všeho bezostyšně.

Je hodina havrana a sovy
jen kvůli mizerovi
a v hromadě momentů vrtkavých
v šatech ze stínu utkaných,
už jen ujíždí ve snech mých.

Krása hodná zapamatování
Smutek hodný zapomnění

vše, co jsem v sobě měl
vlastní teď ona
a dle nepsaného zákona
zapomenu jak její hlas zněl.

Hodina sovy a havrana.
Den labutě a sokola
Schován ve stínu
Za horou splínu
čekám
oči k nebi
nemůžu zůstat sražen k zemi.

Jede na sněhobílé klisně
v plášti z per labutí
a ani čas jí nestojí
za jedno ohlédnutí.

Mosty

Spálil jsem mosty
a bylo mi jedno co je nadruhé straně
Nechť oheň stoupá
a očistí stará bojiště

od vzpomínek
na hořkost
zlost
porážky.

Nechť z ohně vzejde nové místo
kde může psát někdo dál.
Spálil jsem mosty
a neotočil se už nikdy zpět.

Přiložil jsem louč
a
oheň stoupal
včerejšky mizely
jak mlhy.

Za deštivých dnů cítím popel.

Oblaka.

Ve svitu měsíce za oblaky
vprostřed noci

Skrz ztrápení hledám formu
a snažím se postrčit
hranice
toho svého.

Nedýchám pevně svázán
řezající lana
ale svoboda je instinktem.


Ve svitu slunce za mraky
vprostřed dne

Vnitř klidu hledám svobodu
při nekonečném východu slunce
osvobozen
rozvázán.

Dýchám volně.
Je už jen kousek
a jsem na druhé straně.


Přeřezala si lana.
Zastavila bouři
a
převedla přes propast.

Zůstanu s tebou.
Zůstaň se mnou.



mosty přes propasti bývají dlouhé
                   ale další kousek světa
tam na druhé straně
                                 nás očekává

Over and over, the light hits the dusk.

z ledu

Skrz černý les září vějíře diamantů
davy kráčející mrtvou krajinou pouště
kde zděšený tulák utíká před maskou strachu
slyší tiché úpění bolestivého utrpení

zřím pravdu pod nánosy smrti
a zůstávám v tichém znepokojení
kde pravda je zrcadlem masky.

Mraky a temné stíny
vytrácí se kontury.
Existence je darem.


Vše je tiché a zaniká
hukot ledového větru entropie


Vše je bojem za svobodu čistoty ducha,
jsem skryt v jistotách vlastního pohybu
a neústupnost hranic
v zemi duše
je neuprosná


Jsou rána bílých mraků
a srdcí
tak teskně zakrytých mlhou.

a východem slunce září vějíře diamantů.

Úsvit.

Jsi zářící naděje klidu
prostupující temnotu starého.
Něžná jak jistota úsvitu
a tichý zpěv noci.

Už nechci ztrácet.
Bát se sebe samotného
a padat do tmy.
Nemám strachu z cesty.


A
v mlhách na úpatí hor
ztrácím bolesti minulého
v hloubi mlčících lesů
našel jsem zářící naději.

S tebou.
Uprostřed všeho.
šeptám ti
všechnu pravdu
a doufám v důvěru.


Chyť se mé ruky.

Nebudeme utíkat
Nebudeme se bát

Z hloubek hvozdů
povedeme cestu ven.


A
v tichu noci
pod hvězdnou oblohou
s chladnou nicotou vesmíru nad hlavou
se naše těla budou tisknout k sobě
provázána jasným smyslem
sdílet dech
sdílet teplo
sdílet naděje.

v tichu noci
pod hvězdnout oblohou
s chladnou nicotou vesmíru nad hlavou
v pevném objetí těl
beze strachu
počkáme na úsvit.

Už nechci.

Odhalil jsem sebe
Jak plátno plné šmouh
a kaněk.
Nejsem čistý.
Mám v zádech
ZLO
Ale ty jsi mě doběhla

Přestat se stydět
Dorazit do bodu
kdy pravda je lepší než lež

Já už nechci hrát.
Jsem hrdina
a ne z knih
Jsem hrdina
co býval často bit.

Za to že věřím
Za to že se snažím
aby to bylo lepší

Nejsem hrdina
držím víru
Než se rozpadnu
a zmizím
jak stín

Stačí důvěra
a bouře nebudou

Už nebudu slepý.