Představ si, že akceptuješ pravdu.
Takový mít svět. Svět, kdy se podíváme do zrcadla a víme, pravdivě tam vidíme a i známe hranice, známe vlastní možnosti - vnímáme naše lži, zlo, pravdu, dobro, známe sebe. Svět, kde nežijeme za maskou, kde nedržíme to nejniternější na krátkém řetězu někde daleko vzadu v podvědomí, nebojíme se s tím jít vpřed, hájit se, být vnitřním odrazem pravdy, prvopočáteční ozvěnou sobeckosti, sobeckosti která je naše a nikoho jiného. Právo být sám sebou.
Život je až moc krátká divadelní hra na nějaké obří zvraty a vyčkávací taktiky stínů. Běháme tu jako herci, hrajeme vše, jen neakceptujeme sami sebe, ztrácíme, končíme.
"Zítra a zítra a zítra..tak ze dne na den,
jeden po druhém, se sunou dny do konce letopisu. Včerejšky nám bláznům
svítily na cestu k prachu. DOST! Zhasni svíčičko! Život je pouhý stín,
ubohý herec, co chvíli křepčí, křičí na scéně a zmlkne navždy..."
Já vím, že to cítíte. Že scénu od scény, skupinu od skupiny, situaci od situace si nasazujeme určité masky, přidáváme je a měníme si je tak dlouho, až zapomeneme kolik vrstev to už nosíme, a která je ta první, která vrstva jsme MY. Děláme to všichni, je to tiché tajemství, co všichni akceptují. Jenže jakmile zapomeneme na to, kdo jsme, tak se otevírá prázdnota, dunící nekonečná prázdnota, co nás může pohltit a udusit. Bez pravého odrazu v zrcadle nepoznáme, kam vedou kořeny, a kde si to vlastně stojíme ve vlastní realitě i v realitě jako takové.
Poznávám strach, pokaždé, když se vidím v zrcadle, tak poznávám strach - protože nevím, jestli ta realita, kterou vnímám, není zrovna odraz od jedné z těch masek. Masek, co si nasazuji, abych zapadal, abych nevyčuhoval, abych byl hodným a dobrým a divným a všestraně nasraným článkem obrovského stroje, stroje, který akceptuju jen málokdy. Nikdy nezačnu křičet, i když šílenství je vždycky blíž, než si vůbec kdo z nás dokáže představit. A přetavit se, přednastavit se, nasadit masku a přežít další den je prostě cestou menšího odporu, než vyrazit proti sobě a nechát se smést vlnou pravdy. Tak si to představ.
Představ si, že akceptuješ pravdu.
Žádné komentáře:
Okomentovat