vlákna.

Může to být takové jaké chceme. 
Musíme si být jen vědomi překážek, drobných vad, chyb, zlomů, odboček a kliček a kruhů, po kterých se dostanete jedině zpátky tam, kde jsme začínali. Jiné to ani být nemůže, přímé cesty k věcem nevedou. Vše je to neuvěřitelný záplet drobných nitek našich životních osudů a příběhů, jedno vlákno se okolo druhého omotá, ale nenásledují stejnou cestu a míří dál a dál do prostoru osudu tkát další vzory do životních příběhů. 
Kolem nás se rozprostírají hladiny jezer tkané z drobných nitek myšlenek a činů nás lidí. Krasopisy a jemné kresby událostí, věčné zaznamenávání a napůl zapomínání věcí co už nejsou, ale co byli a právě tvoří naší záchytnou síť paměti a strukturu osobnosti nás samotných. A všechna ta zpětná osvícení a uvědomění si špatných rozhodnutí, co člověk mohl projít a nechat zaplést jinak. "Jak by co dopadlo a co by z toho bylo kdyby.." Jen zbytečně rozhazovaný čas představami o něčem, co už nikdy jiné nebude. Nejde to. Nenechávejme protékat čas mezi prsty - není ho tolik, aby byl tak slepě plýtván. 
Nitky rozhodnutí a vlastního příběhu prostě plavou vzduchem a zamotávají se podle toho, jak silný vítr člověk potká. Všichni máme určitý odhad na sílu proudu, do kterého se pouštíme, vždy je ale zkreslený. Vzory se proto liší, jsou rozmanité, unikátní a částečně sice můžeme vzor ovlivnit, ale jak už je jednou utkaný, nezměníme ho. Zůstane tam pro nás. Je odleskem našeho běhu skrze přítomnost. 

 A needle dragging thread 
To form the chapters only we could know 
But they will overlap 
And cast a shadow on what little is left 

Krásné vzory, podivné vzory a smysl nedávající vzory, ale i připálené temné chuchvalce spálených úryvků příběhu.. Je to tam vše. Někdy to vidíme jasně, září to jako oheň do noci, necháme se tím ovlivnit, přelije se to jako podivný stín našeho osudu, co vlaje do prázdna, co nás pronásleduje a neustále dál se zaplétá s dalšími. Jsme to my. 
Píšu to hlavně sám pro sebe. Zapomínám se, dívám se na staré vzory a usínám. Důležitější je to, co se děje nyní. Zpětně můžu jen celé dílo obdivovat a nezapomínat. Neříkám nic nového - nelamentovat nad tím co bylo je zlatou cestou života. Jdeme neustále přítomností, směřujeme ke konci, po své cestě, nemáme čas na to se ztrácet a zapomínát v zapletencích příběhů minulosti, neexistuje síla co by je změnila. Takové už jsou. 
Nám stačí jen žít.