Zimní prokrastinace je jako těžká deka, při začátku roku mi boj s tímto behemotem nesvobody jde více než dobře, jako správný schizofrenik můžu říct, že jsem rád za svou druhou půlku vědomí, která se změnila v dýchající a žijící organismus skutečně vyvíjející snahu o pozměnění stávajícího bodu života.
Překvapivé je, kolik věcí mi vybíhá naproti a snaží se upoutávat mojí pozornost, úspěšně. Již nadále neponesu prokletí muže, co nemá jasně danou budoucnost, do muže, co si svojí budoucnost sám utváří a sjíždí její svahy pod přívalem vln možností. Není větší radosti pro mě, jako pro milovníka zvířat, než nabídnutá možnost pracovat ve zverimexu a radit lidem, jak se starat o své blízké němé tváře, popřípadě jako podpultovku prodat nějaké to holé radioaktivní morče nebo vejce fénixe. Touto možností vznikla brána ukazující cestu do matky všech měst, stačí jen vyčkat, udělat o sobě dobrý obraz a pootočit cestou. Což já a mé druhé já zvládnem s přehledem, jsem připraven jíst, žít a dýchat úspěch i za cenu bolesti, která mě bude jako věrný pes pronásledovat až k hrobu. Bolest je přítelkyní, díky které nenechám život jen tak utíkat kolem mne.
Během několika dní příštích bych měl dopsat a vypustit své "opus magnum" na téma bolesti, boje s bolestí a snahy žít a nelitovat, trošku raketového paliva pro snaživé. Pokusím se do toho nezaplést a napsat vše jak mi to od prstů chodí, bez zbytečných kliček a obratů. Budu se snažit i dodělat svojí novou povídku o nájemném vrahu z města Mlhy, kterou bych navzdory strachu moc rád odprezentoval. Víc rádoby rozumného blábolení už takhle před obědem nevyplodím. Není to zrovna doba, kdy do hlavy chodí myšlenky a spojují se v jasné celky, takové myšlení chodí až s nocí. Teď je mi zima, mám hlad, moje židle divně vrže a mě dnes čeká hromada zábavných a příjemných setkání nejen s dlouho neviděnými comrades. Beer up, talk down.
Žádné komentáře:
Okomentovat